KOLÁR Erik, JUDr.

(18. 4. 1906, Praha – 16. 2. 1976, Nyon/Švýcarsko)

Erik Kolár
Erik Kolár

Loutkářský dramaturg a režisér, kritik, teoretik, pedagog, filmový scenárista.

Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze, v letech 1926–1929 studoval práva v Paříži. Před II. světovou válkou byl tajemníkem Pojišťovny průmyslu kvasného, v letech 1940–1941 zaměstnancem otcovy kanceláře. Od roku 1942 pracoval v evidenčním oddělení židovské rady starších v Praze, konec druhé světové války strávil v koncentračním táboře Terezín.

Od mládí ho zajímalo divadlo, v letech 1921–1930 působil ve vinohradské Studentské scéně, v r. 1924 vstoupil do Loutkového divadla Umělecké výchovy, kde nejdříve působil nejprve jako recitátor i tzv. mluvič při rozdělené interpretaci v loutkovém divadle a ve 30. letech se zde prosadil jako režisér. Z inscenací, které na této scéně režíroval, byly nejvýraznější: Pohádkový zákon (a: K. Mašek Fa Presto, 1932), Cínový vojáček (a: V. Vojíř, 1936).

V letech 1945–1953 pracoval jako tajemník Syndikátu, později Svazu československých spisovatelů.

Podílel se na formování sítě profesionálních loutkových scén a vytvoření loutkářské katedry na DAMU, kde byl, od jejího založení v letech 1953–1971, pedagogem. V letech 1953–1962 byl vedoucím katedry, v 60. letech mimořádným profesorem. Od r. 1965 byl prorektorem AMU, 1968 se sám této funkce vzdal a v r. 1971 byl penzionován. Vytvořil tu teoretické základy loutkářské dramaturgie a režie. Na loutkářské katedře vychoval několik generací loutkoherců, dramaturgů, režisérů i scenáristů, a to nejen z řad českých a slovenských studentů, ale i zahraničních posluchačů.

Významné je jeho působení jako dramaturga Ústředního loutkového divadla (nejdříve externě, od 1957 v angažmá), kdy pro loutkovou dramatickou tvorbu získal několik významných autorů (mj. Josefa Kainara, Jana Vladislava, Ludvíka Aškenazyho). Byl i režisérem řady inscenací na obou scénách ÚLD (hlavní scéna a Divadlo Sluníčko) i na jevištích mimopražských divadel a na Slovensku. O loutkovém divadle, jeho teorii i praktické režii přednášel i v cizině (zejména v NDR). Z Kolárových režijních prací v ÚLD divadelní historie vyzvedává zejména jeho Slavíka (a: František Pavlíček, 1958). V této době byla velmi přínosná i jeho práce jako divadelního teoretika a kritika. V roce 1971 byl ale donucen odejít z DAMU i z ÚLD a podruhé v životě (poprvé za okupace) mu byla znemožněna umělecká i veřejná činnost.

Ze svých životních zážitků čerpal i pro svou tvorbu literární a scenáristickou. V roce 1945 napsal knihu Ještě naposledy – co víte o Židech?. Byl autorem námětu a scénáře k filmu Daleká cesta režiséra Alfréda Radoka z roku 1945. Film Daleká cesta je dnes považován ve filmové historii za originální přínos, který vybočil z tehdejší filmové tvorby jak svým námětem, tak především způsobem svého zpracování.

V pozůstalosti Erika Kolára zůstal román Vila Humblodt, který z autentických pramenů zpracovává osudy jedné významné židovské rodiny za II. světové války. Pozůstalost Erika Kolára je dnes uložena v Divadelním oddělení Národního muzea v Praze.

Erik Kolár zemřel náhle u svých přátel ve Švýcarsku, kam odjel se svou ženou na konečně povolený zahraniční výjezd. Nezemřel v emigraci, jak uvádějí některé prameny.

V roce 2006 byla v Lobkovickém paláci v Praze realizována výstava Erik Kolár a jeho svět loutek. Vystaveno bylo dílo Kolárovo, ale i tvorba jeho žáků. V roce 2007 byla v Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích realizována stejnojmenná výstava Erik Kolár a jeho svět loutek, která se víc soustředila na díla osudy samotného Erika Kolára.

Výběr z literatury:

ČESAL, Miroslav. Co nám přinesl Erik Kolár. Čsl. loutkář. 1986, č. 8, s. 182–185.

DUBSKÁ, Alice. Erik Kolár a české meziválečné loutkové divadlo. Loutkář. 1996, č. 5, s. 102–103.

Kol. Erik Kolár – pedagog. Sborník ze sympozia pořádného ke 100. výročí narození (1906) a 30. výročí úmrtí ( 1976) významného pedagoga AMU. Praha: AMU. 2007.

KRYŠTOFEK, Oldřich. Sedmiramenný svícen. Loutkář. 1996, č. 4, s. 78–81 a č. 5, s. 104–108 a č. 8–9, s. 204–206 a č. 10, s. 225–228.

KUČERA, Romuald. Studentská léta. Loutkář. 2006, č. 2, s. 72–74.

KOLÁR, Erik. 100 +1 kapitola o režii loutkových her. Praha. 1967.

KOLÁR, Erik. Ke kořenům české loutkářské estetiky. Divadlo. 1964, č. 15, s. 67–71.

KOLÁR, Erik, MALÍK, Jan. Loutkové divadlo v Československu. Praha: Orbis. 1970.

KOLÁR, Erik. Loutkové divadlo je také divadlo. Divadelní a filmové noviny. 15. prosince 1965.

KOLÁR, Erik. O loutkářské dramaturgii. Čsl. loutkář. 1951, č. 1, s. 27.

KOLÁR, Erik. O proměnách loutkářské dramaturgie. Divadlo. 1954, č. 5, s. 996–999.

KOLÁR, Erik. Vila Humboldt. Praha: Primus, Klub osvobozeného samizdatu. 1994. ISBN 80-901093-3-0

MAKONJ, Karel. Dr. Erik Kolár – pedagog. Loutkář. 2006, č. 3, s. 122–123.

STŘEDA, Jiří. Cesta – fiktivní životopis Erika Kolára (nevydáno, několik exemplářů autor vydal vlastním nákladema namluvil na CD. Praha. 2010).