rozená Ryšánková (11. 4. 1934, Praha)
Režisérka, výtvarnice, herečka, autorka knížek pro děti, scenáristka, jedna ze zakladatelek černého divadla.
Divadlo ji provázelo od školních let. Už v mateřské škole působila v souboru, který pravidelně účinkoval v tzv. Dětských besídkách Československého rozhlasu a později se stal součástí Dismanova rozhlasového dětského souboru (DRDS). Do obecné školy chodila na Vinohradech v Raisově ulici, kde působilo významné loutkové divadlo Umělecká výchova, od roku 1945 navštěvovala reálné gymnázium na náměstí Jiřího z Lobkovic, hrála a recitovala v divadelním kroužku mladých (později Divadelním kolektivu mladých, DKM), který řídil Darek Vostřel jako student školy, později i jako posluchač herectví Státní konzervatoře. Mimo herecké účasti Lamková navrhla logo pro plakáty DKM a dekorace pro představení Těžké Barbory, které se svým bratrem i vlastnoručně vyrobila. V tomto souboru působil například také Ivan Vyskočil, s nímž se Darek Vostřel sešel na konzervatoři, dále Leoš Suchařípa či Jindřich Černý, pozdější divadelní kritik a ředitel Národního divadla.
Po maturitě v roce 1952 byla Lamková přijata na DAMU do prvního ročníku právě ustavené loutkářské katedry, kde studovala loutkoherectví, dramaturgii a režii. V prvém ročníku sestavila a inscenovala jako režisérka pásmo lidových písní Chodská neděle, jehož divácký úspěch překročil hranici školy. Další školní inscenace v její výpravě i režii Jak Nesvárovští porazili draka (a: B. Svatoň) byla uvedena ve Vesnickém divadle, Chodská neděle pak v Divadle Radost v Brně.
Po absolutoriu (1956) nastoupila první angažmá v loutkovém divadle v Českých Budějovicích, kde působila jen krátce. V témže roce se provdala za Josefa Lamku, absolventa Vysoké školy uměleckoprůmyslové (UMPRUM), obor hračka – loutka v ateliéru profesora Josefa Nováka, který působil jako výtvarník v Divadle Spejbla a Hurvínka. Z této doby je řada návrhů loutek H. Lamkové pro Vesnické divadlo i pro skupinu Salamandr Divadla S+H, některé se však nedočkaly realizace.
Hana a Josef Lamkovi často pracovali pro divadelní edice nakladatelství Orbis Hry pro loutky a Divadélko. Zde vyšla i jejich hra O veselém hrobaři, napsaná na motivy pohádky Jiřího Mahena Hrobař a smrt, nejúspěšnější titul této tvůrčí dvojice. Když vedoucí divadelní redakce Emil Radok přišel s nápadem založit amatérský soubor přímo z členů redakce, uskutečnily se v rámci práce na inscenacích Tanec s čertem a především Tři sněhuláci i zkoušky na první dvě scénky černého divadla. V téže době začala autorská spolupráce s Jiřím Srncem, který ještě na DAMU složil hudbu k absolventské režii Hany Lamkové Princ Brokát, k reklamním animovaným fi lmům Josefa Lamky i k představení v divadélku Orbis.
Koncem padesátých let Lamková účinkovala často jako loutkoherečka v dětských loutkových inscenacích Československé televize společně s dalšími absolventkami loutkářské katedry DAMU Libuší Koutnou, Jaroslavou Zelenkovou a Naďou Munzarovou. Když začala s manželem Josefem Lamkou a Jiřím Srncem, v té době ještě posluchačem DAMU, připravovat první scénky černého divadla, přizvala tyto tři kolegyně, bývalé studentky DAMU, ke spolupráci.
Skupina složená z manželů Lamkových, manželů Srncových a tří výše jmenovaných pak byla v roce 1959 vyslána na Festival mládeže a studentstva ve Vídni se scénkami černého divadla, dále s inscenací Chodská neděle a s Francouzskými písničkami, pásmem vytvořeným Jiřím Srncem a Jiřím Kolafou a dalšími posluchači loutkářského ročníku DAMU v rámci hodin vedených Josefem Pehrem asi v roce 1957. Soubor, který se tehdy nazýval „7/7“, vystupoval ještě v listopadu a prosinci 1959 se scénami černého divadla v nově vznikajícím Divadle Semafor a začátkem roku 1960 vstoupil do svazku Divadla Na zábradlí, kde v té době působily již dvě skupiny – činoherní soubor a soubor pantomimy Ladislava Fialky.
S pantomimickým souborem Ladislava Fialky účinkovala skupina černého divadla v roce 1960 na Československé výstavě v Moskvě a v Kyjevě a mezi těmito dvěma zájezdy hrála společně s činoherním souborem Ivana Vyskočila v Divadle Na zábradlí a ve Vojanových sadech v Praze inscenaci s názvem Trochu – aneb černé divadlo s bílými povídkami. V témže roce uvedl soubor svou první celovečerní premiéru To jsou věci. Jednalo se o pět pantomimických scén spojených povídkami Miloše Macourka.
V roce 1961 účinkoval soubor v Lipsku při příležitosti knižního veletrhu. Zájem o něj projevil také Ján Roháč a Miloš Forman pro připravovanou revui Bukola aneb vrahem je pachatel (1961) v pražském divadle Alhambra.
Soubor pak přešel do nově ustaveného Státního divadelního studia, kde působil až do roku 1965. Od té doby až do roku 1985 pracoval jako samostatná divadelní skupina zastupovaná agenturami Pražské kulturní středisko (doma) a Pragokoncert (v zahraničí). V letech 1969–1985 působil soubor pouze v zahraničí, převážně ve Francii, Anglii, USA, ale i v Dánsku, Kanadě a Austrálii.
Během častého hostování v revuálním divadle Lido v Paříži pracovala Lamková na loutkových televizních seriálech pro francouzskou televizi Anténa 2. Navrhla pro ně a spolu s dalšími členy souboru Černého divadla vyrobila i loutky. Mezi jejími spolupracovníky byli Ivan Kraus, Jaroslav Holeček, Ivan Palec a také její dcera Hana Lamková mladší.
O černém divadle napsala Hana Lamková studii, která pod názvem Černá hodinka vycházela na pokračování v časopise Loutkář (ročníky 2008, 2009). V Loutkáři také publikovala několik vzpomínek na profesory a loutkářskou katedru DAMU.
Současně s prací v oboru černého divadla pracovala jako autorka scénářů nebo se autorsky podílela na řadě seriálů animovaných filmů pro Československou televizi (např. Káťa a Škubánek) a později několika seriálů pro Slovenskou televizi, kde vytvořila podle návrhu Josefa Lamky také loutky k seriálu Telkáčik.
Od roku 1990 spolupracuje s redakcí dětského časopisu Čtyřlístek, kde se autorsky podílela s J. Lamkou a zpočátku s Libuší Koutnou na vytvoření více jak dvou set literárních scénářů komiksových příběhů Čtyřlístku. Jeden z nich, Kámen mudrců, Lamkovi později zpracovali do formy scénáře celovečerního filmu Čtyřlístek ve službách krále. V časopise Čtyřlístek již ke konci 80. let vycházel jako komiksový seriál i Káťa a Škubánek (ve spolupráci s L. Koutnou). V současné době Lamková píše scénáře komiksů pro seriál Matylda, který je od roku 2016 uveřejňován tamtéž. Je také autorkou knížek pro děti, které napsala na náměty televizních večerníčků Káťa a Škubánek a Matylda. Oba tituly se dočkaly i divadelního zpracování.
V tvorbě Hany Lamkové se mísí její režijně- herecká zkušenost s výtvarnou dovedností, neuvěřitelná tvůrčí energie, smysl pro humor, ověřený i v produkcích černého divadla, a cit pro publikum. Řadu loutek, výtvarných prací, fotografií a dalších materiálů z oboru scénografie, loutkového divadla a animovaného filmu předala Lamková Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi.
Výběr z literatury:
LAMKOVÁ, Hana. Černá hodinka. Loutkář. 2008,č. 3, s. 104–107 a č. 4, s. 159–161 a č. 5, s. 207–209 a č. 6, s. 259–262.
LAMKOVÁ, Hana. Černá hodinka. Loutkář. 2009, č. 1, 12–17 a č. 2, s. 62–63 a č. 3, s. 105–106.