(11. 5. 1959, Cheb)
Český loutkářský scénograf a pedagog, absolvent scénografické větve loutkářské katedry DAMU. Své nejvýznamnější inscenace uskutečnil ve spolupráci s režisérem Tomášem Dvořákem v plzeňském divadle Alfa a v libereckém Naivním divadle.
Za výpravu ke hře Alibaba a 40 loupežníků (a: I. Peřinová, r: T. Dvořák, 1994, Naivní divadlo Liberec) získal cenu na festivalu Skupova Plzeň 1996, za výpravu ke hře Alína aneb Petřín v jiném dílu světa (a: I. Peřinová, r: T. Dvořák, 1996, Naivní divadlo Liberec) byl nominován na Cenu Alfréda Radoka. Znovu oceněn byl na Skupově Plzni 2006 za výpravu k inscenaci Tři mušketýři (a: A. Dumas, st., r: T. Dvořák, 2006, Alfa Plzeň), jež se představila ve více než 20 zemích a získala u nás i v zahraničí 27 ocenění. Uznání získal i na 41. mezinárodním loutkářském festivalu v srbské Subotici, kde dostal cenu za scénografii ke hře Kašpárek a indiáni (a: J. Skovajsa, r: T. Dvořák, 2007, Divadlo Alfa). Samostatně vystavoval na zámku Kozel a ve francouzském Limoges a účastnil se i řady kolektivních expozic české loutkářské scénografie doma i ve světě (např. v Japonsku).
Ivan Nesveda spolupracuje s plzeňským divadlem Alfa od roku 1978 a je zde podepsán pod přibližně 45 výpravami. Díky své vzdělanosti a rozhledu dokáže vytěžit maximum ze zvolené látky, ať už tragické, či komické, vyhmátnout její podstatu, nacházet nečekané souvislosti (např. v oblasti mytologie) a výtvarnými prostředky výrazně formulovat inscenační koncepci. Umí si poradit s divadlem předmětů, stejně jako akcentovat magičnost loutky. Jeho nejvlastnější podobou je však invenční transformace a aktualizace podnětů, jež vycházejí z českého lidového loutkářství jako např. v inscenacích plzeňské Alfy v režii Tomáše Dvořáka Posvícení v Hudlicích a v Praze (1991), Prstýnek (a: B. Luňáková, 1994), Loupežníci na Chlumu (1998), případně i předválečného amatérského loutkářství v inscenacích O strašlivém drakovi, princezně a ševcovi, Pes baskervillský (a: A. C. Doyle) s javajkami a marionetami, Kašpárek a indiáni (a: J. Skovajsa, r: T. Dvořák, 2007) či Břízová Růženka (a: J. Kašová, I. Nesveda, r: I. Nesveda, 2010).
Skvěle charakterizované řezbované loutky-marionety dnes v plzeňské Alfě tvoří záměrně budovaný, výtvarně ucelený soubor. Kromě již výše zmíněných mezi ně patří loutky z inscenací Vyšla hvězda nad Betlémem, Zlatovláska (a: F. Pavlíček, r: T. Dvořák, 1991), Prcek Tom a Dlouhán Tom (a: P. Šrut, r: T. Dvořák, 1996), Náčelník Večerní Vánek (a: J. N. Nestroy, r: T. Dvořák, 1998) s dvěma gigantickými mobilními loutkami pestrých materiálů a předmětů (dřevo, pěnový polyuretan, skleněné lahve, odrazkové desky atd.) a s perfektně spolupracujícími herci, kteří v početní převaze uváděli obří loutky do chodu i do zpěvu, Rikki-tikki-tavi (a: R. Kipling, J. J. Dvořák, 2001), Láska vše zachrání (a: J. Kamen, P. Vašíček, 2002) Pravdivý příběh Antonie Pařízkové (a: L. Aškenazy, 2003) či Královský poker (r: T. Dvořák, 2010).
V Naivním divadle Liberec připravil scénografii a loutky pro inscenace Bezhlavý rytíř (a: I. Peřinová, r: T. Dvořák, 1993), Zvířecí divadlo (a: I. Peřinová, r: T. Dvořák, 1999), Krásný nadhasič (a: I. Peřinová, r: T. Dvořák, 2005) a Třetí gong (a: V. Peřina, r: T. Dvořák, 2014), v nichž využil řadu neběžných loutkářských technik (reliéfní loutky, loutky s živou hlavou, loutky v životní velikosti apod.)
V divadle Minor vytvořil v letech devadesátých výpravy k inscenacím Exupéryho Malého prince (r: K. Makonj), Kdo mi to uvěří, pane Moody (a: V. Eliášková, r: K. Makonj) a Prenatálové (a: V. Eliášková, r: K. Makonj). Zde neuplatnil ani tak svou lásku ke klasické řezbované loutce jako velkou scénografickou invenci, a pokud jde o Prenatály, vytvořil bytosti před narozením – hadrové panáky – s vtipem a originální nadsázkou. Ani v inscenaci Kdo mi to uvěří, pane Moody Nesveda neuplatnil své nadání a cit pro klasické loutky, ale vytvořil postavy duchů z průsvitných kostýmů, do nichž oblékl herce a vyzbrojil je vnitřním osvětlením. S režisérem Makonjem se rovněž setkali v Plzni, kde spolu v osmdesátých letech vytvořili např. Čapkova Pejska a kočičku a pro mládež inscenaci na motivy Shakespearova Krále Leara Král Llyr.
Nesveda v roce 2003–2004 napsal pro plzeňské divadlo Alfa podle skotské pohádky hru Osamělý obr, kterou ve vlastní výpravě i zrežíroval, a podílel se dokonce na přípravě hudební složky. Jako autor a výtvarník připravil v Alfě i hru Ach, ta paní Myšuta podle anglické pohádky, na níž úzce spolupracoval s režisérkou a zároveň jednou ze dvou představitelek titulní postavy Milenou Jelínkovou.
Svoji třetí hru pro plzeňskou Alfu Břízová Růženka (2010) napsal podle pohádky Jany Kašové a kromě výpravy se ujal i režie. Jeho čtvrtou autorskou inscenací (text, režie, výprava) byla skotská hra podle staroanglické legendy O rytíři Wyndovi a krásné Markétce (2012).
Pokud jde o spolupráci s jinými autory, spolupracoval Nesveda jako výtvarník s Pavlem Vašíčkem na jeho vánoční hře Vyšla hvězda nad Betlémem (1990) a Pohádkách ovčí babičky (2014), s Vítem Peřinou na inscenacích Chachacha aneb CHArlie CHAplin a jiná CHÁska (r: T. Dvořák, 2015) a Tři siláci na silnici (r: T. Dvořák, 2017), s Petrem Vodičkou na inscenaci Kosmo 1 (2014), s A. Dudkovou na její dramatizaci Twainova Prince a chuďase, s B. Josephovou-Luňákovou na hře Soused Kašpar a soused Škrhola (2012), s autory T. Jarkovským a J. Vašíčkem na Ptej se Proč? aneb Svět podle křečka (2013).
Ivan Nesveda byl v 90. letech také jedním ze zákládajících členů amatérského spolku divadla V Boudě a spolupracoval na několika jeho inscenacích.
V září 2020 získal Uměleckou cenu města Plzně za rok 2019 za celoživotní dílo.
Výběr z literatury:
NESVEDA, Ivan a kol. Ivan Nesveda nikdy v klidu! Katalog expozice Divadla Alfa v Muzeu loutek v Plzni. Plzeň: Západočeské muzeum. ISBN 978-80-7247-168-3.
OSVALDOVÁ, Marie. Umělecké ceny města Plzně získala pěvkyně Hanzlíčková Borková, fotografka Tichá či výtvarník Nesveda. Zpravodajský portál Plzeň.cz. 2020. Dostupné z: https://www.plzen.cz/umelecke-ceny-mesta-plzne-ziskala
-pevkyne-hanzlickova-borkova-fotografka-ticha-ci-vytvarnik-nesveda/
ŠPALKOVÁ, Gabriela. Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 38). Divadelních noviny 2020. Dostupné z https://www.divadelni-noviny.cz/divadelni-glosy-nejen-z-plzne-no-38