(6. 9. 1978, Liberec)
Autor loutkových her, často komediálního či parodického rázu, a adaptací literárních děl převážně pro děti. Dramaturg Naivního divadla Liberec.
Pochází z divadelních poměrů, jeho matka byla dramatičkou a dramaturgyní loutkového divadla, otec loutkoherec. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, konkrétně katedru bohemistiky a katedru teorie a dějin umění, kde se zaměřil na film.
V roce 2003 nastoupil na pozici dramaturga libereckého Naivního divadla. Krátce působil i v dramaturgické radě plzeňského Divadla ALFA.
Píše původní hry i dramatizace. Jeho dramatizace ale nikdy nejsou jen přepsáním námětu, jsou natolik nápadité a uzpůsobené divadelnímu jazyku, že hranice mezi dramatizací a originální novou hrou na motivy známé předlohy je velmi tenká. Jeho texty jdou vstříc moderním trendům, ale zároveň děti rozvíjejí bohatým literárním jazykem.
Žádné jeho dílo přitom není zbytečně rozvleklé. Hry jsou i formálně vybalancované. Děj ubíhá rychle, ve stručné zkratce, přesto však srozumitelně. Navíc se v příbězích objevují odkazy na současný reálný svět, které jednak působí humorně, a navíc pomáhají dětem fikční příběhy vztáhnout na svůj vlastní život.
Peřinův humor si hraje s divadelním zcizováním, absurditou, ale trefuje se i do všedních lidských zkušeností, takže si v něm každý najde to své.
Využívá notoricky známých pohádek, aby překvapivými zvraty v nich příběhy ozvláštnil a zároveň mírně zironizoval. Tři siláci na silnici (2017) jsou příběhem trojice bratrů, kteří místo na koních uhání na motorkách, místo princezny zachraňují slečnu z benzínky a jejich sokem není čaroděj, ale neméně zlý kamioňák. Dalším příkladem jsou Budulínkovi prarodiče, kteří nedoslýchají kvůli neustálému hraní rockové muziky.
Do svých textů neváhá zakomponovat i písně, které fungují jako komentáře děje, a napomáhají tak divákovi získat odstup a poselství hry lépe zpracovat.
Pro větší vrstevnatost, ale i komiku schovává do her i odkazy na světovou i českou literaturu a popkulturu. Nebojí se je při tom zparodovat, a to rovnou po celých žánrech. Týká se to především dramatiky pro starší publikum jako je variace na bondovku James Blond (2009) nebo na televizní soutěž Loutky hledají talent (2012). U Jamese Blonda si vzal kromě žánru akčních filmů na paškál jejich tvorbu, tedy ne zrovna herecky nadané protagonisty, přemíru pyrotechnických efektů nebo přihlouplé zprávy ze světa showbyznysu. Ani historické události mu nejsou svaté, a tak se ve hře U kanónu stál aneb Bitva u Hradce Králové (2011) vysmívá přehnané heroizaci legendárního vojáka Jabůrka, který se po melodramaticky neúspěšné lásce nechá rozcupovat výstřelem z kanónu.
Podobné principy používá i ve hrách pro dospělé. Většinou jsou však kratší, o dost vulgárnější, ale neméně vtipné. Patří mezi ně politické anekdoty Parlamentní podvýbor pro kosmonautiku (2013), Poslanci na návštěvě v ZOO (2013), Masky (2019) nebo frašky Vidličky a nože (2009) či Vinnetou Two (2013).
Pozoruhodným počinem byla spolupráce na inscenaci Naivního divadla Liberec O beránkovi, který spadl z nebe (2014), pro kterou adaptoval obrázkovou knihu Freda Rodriana. Díky schopnému tvůrčímu kolektivu vznikla inscenace pro děti od dvou let, která se pyšní dlouhou řadou ocenění z českých i zahraničních festivalů a byla nominována na prestižní Cenu divadelní kritiky v kategorii nejlepší inscenace roku. V Otesánkovi pro Divadlo Alfa zase pro lepší a důvěrnější komunikaci s tamními diváky zapojil lokální reálie a titulního hrdinu nechal sníst i celou plzeňskou loutkovou scénu.
Většinou tvoří na zakázku pro konkrétní divadlo, respektive režiséra, ale nezřídka se text dočká inscenování i v dalších divadlech. Kupříkladu svérázně pojatá pohádka Hrnečku vař! aneb Dvě pohádky o hrnečku (2007) se z domovské scény v Naivním divadle v Liberci dostala i do plzeňské Alfy, královéhradeckého DRAKU a ostravského Divadla loutek. Jeho texty jsou uváděny i v Polsku nebo na Slovensku.
Spolupracuje s Českou televizí a s Českým rozhlasem. Jeho hry Tři siláci na silnici (2018) a Komáři se ženili aneb Ze života obtížného hmyzu (2019) se dočkaly i rozhlasového zpracování.
James Blond získal 4. místo v Cenách Alfréda Radoka v kategorii hra roku, neméně úspěšná byla inscenace tohoto textu, která vybojovala loutkářskou cenu Erik. Písmenková polévka obdržela cenu za scénář na festivalu Mateřinka 2005, o dva roky později Peřina tutéž cenu obhájil se hrou Hrnečku vař! aneb Dvě pohádky o hrnečku a favoritem tohoto festivalu byl i v dalších letech: roku 2013 zde získal ocenění za hru Budulínek, roku 2015 za spoluautorství konceptu k již zmíněnému Beránkovi, roku 2017 za Čechy leží u moře a roku 2019 za inscenaci Šššš. Šššš. Hůůů. Haf!
Opakovaně obdržel i Skupovu cenu na festivalu Skupova Plzeň (za text her Hodina Komenského pro Divadlo loutek Ostrava v roce 2016 a Tři siláci na silnici pro Divadlo Alfa v roce 2018). Dvakrát mu byla udělena Cena Divadelních novin (za text hry Budulínek a za spoluautorství inscenace Čechy leží u moře).
Výběr z literatury:
JUNGMANNOVÁ, Lenka. Poznámky k dramatické tvorbě Víta Peřiny. Loutkář. 2017, č. 3, s. 55–57.
KOPÁČ, Radim. Nové české drama (2000–2013). Praha: Ministerstvo kultury České republiky. 2014. ISBN 978-80-87546-11-6.
LEŠKOVÁ DOLENSKÁ, Kateřina. Chceme klást důraz na loutky. Loutkář. 2015, č. 1, s. 36–37.
LEŠKOVÁ DOLENSKÁ, Kateřina. Uspokojenost nad vlastními texty moc často nezažívám. Loutkář. 2017, č. 3, s. 58–61.
PEŘINA, Vít, DOUBRAVA, Stanislav (ed.). Naivní divadlo Liberec mezi ohněm a vodou. Liberec: Naivní divadlo Liberec. 2010. ISBN 978-80-254-7359-7.