DRAŽĎÁKOVÁ Jana

(10. 1. 1940, Praha)

Jana Dražďáková
Jana Dražďáková

Ředitelka loutkového Divadla DRAK v Hradci Králové.

Dětství prožila ve Zbirohu na Plzeňsku, kde její rodiče během války koupili pekařství. Otec si přál, aby šla studovat na obchodní akademii, ale z politických důvodů – otec byl bývalý živnostník – přicházela v úvahu jediná možnost, tehdy jedenáctiletá střední škola, dnešní gymnázium.

Když byla v prvním ročníku, narodila se její tetě, herečce Jarmile Cmíralové, dcera. Dražďáková se za ní přestěhovala do Hradce Králové, aby jí pomohla se o malou sestřenici starat. V Hradci se setkala s divadlem a zcela mu propadla. Po maturitě se hlásila na DAMU, chtěla být herečkou, ale neuspěla. Na krátký čas se vrátila k rodičům a pracovala v továrně jako úřednice.

V roce 1958 vzniklo v Hradci Králové Východočeské loutkové divadlo, později DRAK, jehož ředitelem byl jmenován Vladimír Matoušek. Dražďáková do něj v roce 1960 nastoupila jako sekretářka a asistovala i při výběru herců a ostatních profesí do souboru. Postupně začala pronikat do divadelního provozu a organizovat ho. Vladimír Matoušek uměl získat správné lidi, angažoval režiséry Jiřího Středu a Miroslava Vildmana a divadlo začalo mít úspěchy.

V roce 1964 Vladimír Matoušek z divadla odešel a na jeho místo hradečtí radní vybrali Jana Dvořáka, který v té době působil v Divadle Spejbla a Hurvínka v Praze. Dvořák byl velkorysý člověk, věřil mladým lidem a dal jim prostor. V Janě Dražďákové rozpoznal organizační talent a svěřoval jí stále víc úkolů. Jako umělecká tajemnice postupně převzala organizaci celého divadelního provozu. „Dodnes říkám, že jestli jsem něco uměla, naučil mě to Dvořák.“ (Z rozhovoru JD s autorkou Lenkou Jaklovou, říjen 2017.)

V roce 1971 přijal angažmá v DRAKu režisér Josef Kroft a a s ním nastala i šťastná éra divadla. V období 1973–1982 se DRAK proslavil ve světě a získal prestižní ocenění na nejrůznějších festivalech doma i v zahraničí. Do Francie, kde dokonce měl svého manažera, soubor jezdil pravidelně. V té době Dražďákové přibyla spousta práce a mnoho administrativních povinností. Od žádostí o výjezdní doložky a víza až po povolení výjezdu autobusu a nákladních aut, v cizině pak inkasování honorářů a vyplácení diet.

Krátce před rokem 1989, kdy v čele DRAKu stál politicky dosazený ředitel Miroslav Lukuvka, divadlo ve skutečnosti vedla ona. K jejím přednostem kromě organizačních schopností patřila především obdivuhodná vstřícnost a otevřenost vůči kolegům. Není divu, že v atmosféře sametové revoluce si ji soubor vybral za ředitelku. Souhlasila pod podmínkou, že půjde jen o „záskok“, než se najde ten správný člověk. Nakonec zůstala dalších dvacet let (1991–2009).

V novém tisíciletí se její zásluhou divadlo začalo rozrůstat. V prvním patře vznikly šatny pro herce, přízemí začalo sloužit jako dílny a ateliéry. Proměny se dočkal i divadelní sál a rekonstrukcí prošly ubytovny pro mimohradecké herce. Z její iniciativy Divadlo DRAK adaptovalo další budovu v bývalém Tereziánském dvoře. Podle projektu výtvarníka Marka Zákosteleckého zde v roce 2010 vznikly tři nové prostory: Labyrint (muzeum loutek), interaktivní Laboratoř a Studio, variabilní divadelní sál pro sto diváků.

„Můj vztah se souborem a ostatními zaměstnanci byl založen na vzájemné důvěře a na lásce k divadlu. Já jsem se snažila zametat cestičky, aby kumštýři měli svobodu ke své práci, zajišťovat finanční prostředky na činnost a vytvářet co nejlepší podmínky pro práci.“ V roce 2005 město Hradec Králové uděliloJaně Dražďákové cenu Primus inter pares,mj. za vynikající lidské postoje, odbornouerudici a smysl pro řízení umělecké instituce.

V červnu 2010 podpořila myšlenku tehdejší radní Hradce Králové Lenky Jaklové nominovat východočeské loutkářství do Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury ČR. O rok později se Dražďáková stala předsedkyní Sdružení pro podporu tradic východočeského loutkářství (od roku 2016 Spolek pro podporu tradic českého loutkářství). To byl klíčový moment pro pozdější úspěch – zápis Loutkářství na Slovensku a v České republice do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO (1. 12. 2016, Addis Abeba).

Výběr z literatury:

GREGAR, Alexander. Co je nového v Draku? S Janou Dražďákovou o padesátiletém Draku! Divadelní hromada. 2008, č. 54, s. 32–34.

LIBÁNEK, Tomáš. Do vedení divadla vložila lásku i šarm. Sedmička Hradec Králové. 2010, č. 5, s. 6.

NOVÁKOVÁ, Zuzana. Jana Dražďáková se loučí s Divadlem Drak téměř po půl století. Radnice: zpravodaj Hradce Králové. 2009, č. 40, s. 3.