(15. 2. 1904, Příbram – 24. 7. 1980, Praha)
Loutkář, režisér, autor, pedagog, teoretik, historik a technolog.
Narodil se v Příbrami, dětství a mládí prožil v Plzni, gymnázium dokončoval v Praze, kam se rodina v roce 1920 přestěhovala. Po maturitě studoval na FF UK v Praze klasickou filologii a po promoci na doktora filosofie (1930) působil v letech 1929–1931 jako profesor na gymnáziích v Praze a mimo Prahu v Novém Jičíně. Svá loutkářská učednická léta prožíval v sokolském amatérském loutkářském souboru v Praze-Libni, kde později vytvořil významnou etapu své režisérské i autorské i organizační praxe.
Významná byla i Malíkova činnost v organizaci Sokol, kde se intenzivně věnoval zejména loutkářským kurzům, pořádaným Sokolem pro jednotlivé sokolské župy, kde přednášel o režii a scénografii loutkového divadla. Byl předsedou loutkářské komise Sokola. V r. 1938 byl autorem libreta slavnostní masové scény Budovat a bránit X. všesokolského sletu v Praze.
V roce 1931 se Jan Malík vrátil do Prahy a pracoval na různých odborných pozicích ve Státním statistickém úřadě (1931–1945) a v roce 1945 na ministerstvu osvěty a informací, kde působil v rozhlasovém a divadelním odboru. Od března 1949 připravoval a realizoval vznik sítě prvních československých státních profesionálních loutkových divadel a v září téhož roku byl jmenován uměleckým ředitelem nově vzniklého pražského Ústředního loutkového divadla (založené na podzim 1949, zahajovalo v únoru 1950), které vedl až do roku 1966 a svou režijní prací i osobní zkušeností významně poznamenával až do 70. let 20. století, kdy odešel do důchodu.
Vážný zájem o divadlo – spolu se zájmy literárně-dramatickými a výtvarnými – prostupoval životem Jana Malíka už od studentských let a postupně se soustředil zejména na obor loutkářské tvorby. První impulzy mu dalo už v Plzni Loutkové divadlo Feriálních osad, kde působil Josef Skupa a které navštěvoval. V Praze vytvořil Jan Malík v amatérské sokolské Loutkové scéně v Libni divadélko s průbojnými ambicemi (působil zde s pauzou od r. 1920 do roku 1938), v první polovině 30. let navázal spolupráci s vinohradskou loutkovou scénou Umělecké výchovy, kde měla také v roce 1936 premiéru jeho nejúspěšnější divadelní hra Míček Flíček, kterou uvedla posléze řada amatérských a později i profesionálních loutkových divadel doma i v zahraničí. Z tohoto plodného období jsou i Malíkovy práce z oblasti technologie a divadelní architektury, např. řešení loutkové scény pro budovu Sokola Přerov. Roku 1938 se stal spolupracovníkem plzeňského Skupova divadla, pro něž napsal (pod pseudonymem Jiří Kubeš) pro dospělé publikum tři jinotajné hry: Voničky (1940), Ať žije zítřek (1941) a Dnes a denně zázraky (1942). Na tuto spolupráci navázal znovu těsně po válce jako dramaturg Skupova divadla, které od r. 1945 působilo v Praze. Už v roce 1938 vznikla Malíkova experimentální skupina PULS (Pražská umělecká loutková scéna), která v době okupace hrála nejen v Praze, kde uvedla Malíkova literárně-politická pásma Pomněnky (1938) a Sedmikrásy (1939), ale i v Lesním divadle v Praze-Krči.
Zásadním pro historii moderního českého loutkového divadla bylo Malíkovo působení v Ústředím loutkovém divadle, kde vytvořil jako režisér pevné ruky a pečlivé dramaturgicko-režijní přípravy řadu profilových inscenací. Za všechny uveďme v r. 1952 státní cenou oceněné Hrdiny severu (a: K. Šnejderová), ale zejména v oblasti české tvorby v r. 1950 zahajovací představení Ústředního loutkového divadla Pan Johanes (a: Alois Jirásek) a později Kainarova Zlatovláska (a: Josef Kainar, 1952). Pozoruhodná byla i produkce pro dospělé publikum: kompozice z díla Aristofana a Čechova Nesmrtelný smích (a: Aristofanés, A. P. Čechov, 1954) či stínoherně provedená Mozartova raná opera Apollon a Hyacint (a: P. Rufinus Wild, 1956).
Významná byla jeho činnost pedagogická na loutkářské katedře DAMU v Praze, kterou v roce 1951 spoluzakládal a vychoval zde řadu budoucích klíčových osobností našeho loutkářství i divadelnictví.
Od 30. let 20. století spolupracoval s časopisem Loutkář, později Loutková scéna, Zprávy loutkářského soustředění, a po obnovení loutkářského časopisu Československý loutkář, kde publikoval kritiky i teoretické statě i řadu technologických návrhů.
Malíkovo jméno je spjato s mezinárodní organizací loutkářů UNIMA (založena r. 1929 v Praze), kde zastával významné funkce. Od roku 1933–1972 byl generálním sekretářem této organizace a v r. 1972 se stal jejím čestným prezidentem.
Byl iniciátorem a zakladatelem Muzea loutkářských kultur v Chrudimi, které bylo otevřeno v roce 1972 a kam také přešla valná část jeho rozsáhlých sbírek knih, časopisů, loutek i výtvarných objektů.
Kromě režijní, herecké a scénografické práce pro divadlo se zapsal do moderních dějin českého loutkářství také jako historik, ale zejména autor her pro loutkové divadlo, z nichž nejznámější je světově úspěšná hra pro nejmenší Míček Flíček (přeložená do dvaceti jazyků), které se dostalo i úspěšné knižní podoby (knížka vyšla v několika českých vydáních, ale také ve slovinštině). Významné jsou i jeho úpravy a překlady divadelních her – především určených loutkám –, stejně jako jeho praktické rady v oblasti scénografických řešení a technologií pro loutky i loutková jeviště.
V r. 1952 se stal za režii hry Hrdinové severu laureátem státní ceny a v roce 1964 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.
Rozsah jeho organizační, pedagogické, autorské, historické, teoretické a v neposlední řadě i umělecké činnosti pro české loutkové divadlo 20. století je úctyhodný.
Výběr z literatury
BULÁNEK, František. Malíkova učednická léta. Čsl. loutkář. 1979, č. 2, s. 38–39.
ČESAL, Miroslav. Vůdčí osobnosti amatérské etapy. Jan Malík. Loutkář. 1995, č. 1, s. 4–5 a č. 2, s. 30–31 a č. 3, s. 56–57 a č. 4, s. 78–79 a č. 5, s. 102–103 a č. 6, s. 124–126 a č. 7, s. 148–150 a č. 8–9, s. 196–197.
ČESAL, Miroslav. Malík zakladatel. Čsl loutkář. 1974, č. 2, s. 32–35.
ČESAL, Miroslav. Vůdčí osobnost našeho loutkářství. Čsl. loutkář. 1979, č. 2, s. 25 a 27.
DUBSKÁ, Alice. Dvě století českého loutkářství. Praha: AMU. 2004.ISBN 80-7331-008-2.
DUBSKÁ, Alice. Výběrová bibliografie Jana Malíka. In: DUBSKÁ, Alice, MALÍKOVÁ, Nina (eds.). Dr. Jan Malík – osobnost a tvůrce. Praha: Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář. 2004, s. 95–113. ISBN 80-239-2937-2.
DUBSKÁ, Alice, MALÍKOVÁ, Nina (eds.). Dr. Jan Malík – osobnost a tvůrce. Praha: Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář. 2004. ISBN 80-239-2937-2.
HALÍK, Jindřich. Návštěvou u J. Malíka neznámého. Čsl. loutkář. 1964, č. 2, s. 34–35.
KOLÁR, Erik. Padesátka laureáta státní ceny PhDr. Jana Malíka.Čsl. loutkář. 1954, č. 2, s. 27–29.
KOLÁR, Erik. Na mincíři dneška. Čsl. loutkář. 1964, č. 2, s. 25–28.
MAKONJ, Karel. Tvůrce – bytost podmíněná. Čsl. loutkář. 1980, č. 12, s. 267–271.
MALÍK, Jan. Pohádka se vrací. Praha: Knižnice sokolských loutkářů. 1932.
MALÍK, Jan. Míček Flíček. Holešov: Loutkářova vitrínka. 1937.
MALÍK, Jan. Pohádka z kouzelné obálky. Holešov: Loutkářova vitrínka. 1937.
MALÍK, Jan. Míček Flíček. Praha: J. Hokr. 1946.
MALÍK, Jan. Loutkové divadlo v Československu. Praha: Orbis. 1948.
MALÍK, Jan. Národní umělec Josef Skupa. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění. 1962.
MALÍK, Jan. Úsměvy dřevěné Thálie. Praha: Orbis. 1965.
MALÍK, Jan. Z letopisů dřevěné Thálie. Seriál v časopisu Čsl. loutkář 1966 a 1967 a 1968 a 1969 a 1970.
MALÍK, Jan. K začátkům české loutkářské režie. Skripta
(věnovaná vývoji českého loutkového divadla). Praha: SPN. 1965.
MALÍK, Jan. Kapitoly z dějin loutkářských kultur I. Indie, – II. Srí Lanka – Ceylon, – III. Indonesi, IV. Barma, Kambodža, Malajsie, Mongolsko, Thaisko-Siam. Scripta. Praha: SPN. 1983.