(10. 10. 1936, Nezdice na Šumavě – 13. 4. 2018, Praha)
Všestranný inscenátor a především pedagog, ředitel ZŠ v Těšově a vedoucí zdejšího dětského loutkářského souboru Těšováček, později učitel na LŠU/ZUŠ v Plzni a na škole pro sluchově postižené tamtéž. Jeden ze zakladatelů loutkářské dramatické výchovy.
Cílem jeho školních souborů nikdy nebylo pravidelné hraní. Divadelní práce pomáhala dětem v rozvoji jejich jazykových a výrazových schopností, rytmického a hudebního cítění i v rozvíjení kulturního rozhledu a společenského chování. Ve své divadelní tvorbě si Oudes vždy zakládal na smyslu pro humor, výrazně pracoval s rytmem, materiálovou i akční nadsázkou loutek a přínosným vztahem mezi verbální složkou a její tvořivou ilustrací v jevištní akci. S Těšováčkem patřil po souborech Hany Budínské a společně se soubory Milady Mašatové k první vlně dětských loutkářských souborů, které přinášely vzruch na Loutkářskou Chrudim, především díky nově objevovaným metodám dramaticko-výchovné práce otevírajícím nové přístupy a postupy nejen v loutkovém divadle hraném dětmi. Dokázal, že tvořivé divadlo lze touto metodou dělat i s velmi malými dětmi a v maličké, zapadlé vísce. Zařadil se tak do proudu, který vnášel od šedesátých let do poněkud zapšklého loutkářství na základě postupně formované dramatické výchovy svěžest, přirozenost, autentičnost, tvořivost, inteligentní humor a potěšení ze hry. Spoluvytvářel tak moderní loutkové divadlo hrané dětmi a patří spolu s výše jmenovanými k zakladatelům dramatické výchovy u nás. Je také jedním z průkopníků metodické divadelní práce s neslyšícími.
S divadlem a recitací začínal už na obecné škole v Nezdicích a v Kašperských Horách. Po absolvování plzeňského pedagogického gymnázia učil v letech 1955–1956 na národní škole v Lítově (okres Sokolov), kde také vedl dětské skupiny. Během základní vojenské služby (1956–1959) začal v Prášilech hrát loutkové divadlo a vedle loutkoherectví se podílel i na dramaturgii a autorské tvorbě.
Od února 1959 do července 1973 byl ředitelem dvoutřídní národní školy, později základní školy v Dolejším Těšově. V roce 1960 založil soubor mladých učitelů z Hartmanic a okolí, s nímž coby autor, režisér a herec vytvořil kritickou jednoaktovku o životě učitelky na Prášilech Balada o jedné štaci. V Těšově pak založil Mládežnickou estrádní skupinu a Skupinu mladých a rodičů, s nimiž nastudoval tři inscenace: Střely i střelky (a: S. Grodzieńska), Jak kašpárek ulovil čerta (a: J. Halík, J. Černý) a Tanec s čertem (a: M. Marková), jež upravoval, režíroval a hrál v nich.
Roku 1961 založil v Těšově dětský loutkářský kroužek, s nímž téhož roku inscenoval tři drobničky a v následujících dvanácti letech dalších třiačtyřicet drobnějších i větších inscenací, vesměs dramatizací či úprav kratších próz, básniček, písniček či her. Na Loutkářské Chrudimi poprvé vystoupil těšovský loutkářský soubor v rámci seminářů Hany Budínské roku 1967 se Dvěma básničkami z Mateřídoušky (Malování o mraku a Budíček) a s inscenací O sedmi trpaslících a ještě jednom navíc (a: Z. K. Slabý, J. Oudes). Roku 1968 přijal soubor název Těšováček, pod nímž pak slavil úspěchy na LCH 1970 s inscenací O rychlé želvě (a: Z. K. Slabý, J. Oudes) a LCH 1972, kde předvedl hru Byla jedna ves a v ní chytrý pes (a: J. Oudes). S odchodem Jiřího Oudese do Plzně o prázdninách 1973 Těšováček ukončil svou činnost; dozvukem byl průřez prací souboru natočený téhož roku Českou televizí pro pořad Vlaštovka.
Mezitím, v letech 1962–1964, absolvoval Oudes dálkový dvouletý kurz loutkářství při DAMU v Praze a v následujících letech řadu dalších školení. V letech 1962–1963 také působil na částečný úvazek jako učitel loutkářského minima na Střední pedagogické škole pro učitelky mateřských škol v Sušici.
Od srpna 1973 do října 1976 byl odborným pracovníkem (inspektorem) odboru kultury Národního výboru města Plzně, takže měl na starosti i Divadlo dětí Alfa, včetně hledání nového působiště po zdevastovaných prostorách na Americké třídě.
V listopadu 1976 založil literárně dramatický obor na 3. lidové škole umění v Plzni, kde byl učitelem a zástupcem ředitele, od září 1980 do června 1990 i ředitelem, později v letech 1990–1994 opět učitelem (od 1991 šlo o základní uměleckou školu) a do roku 1997 ještě externím učitelem na částečný úvazek. Za dobu svého působení tu vytvořil třiapadesát ročníkových inscenací, v nichž dál rozvíjel své předchozí směřování vesměs se staršími dětmi. Vedle řady bezejmenných ročníkových souborů to byly zejména soubory Myšáci (1976–1981, název od 1980) – např. inscenace Velký král a malá myš (a: E. Čepčeková, J. Oudes, 1980); Míšáci (1979–1984, název od 1982) – např. Kluci, buci, kaktusáci (a: O. Hejná, L. Richter, 1982); Myšáci 2 (1982–1989) – např. Myší srdce (a: J. V. Svoboda, J. Oudes, 1988); Dramouš (1988–1997) – např. Pohádka o šedých a bílých myších (a: Dušan Radovič, J. Oudes, 1991) – či Dramoušáci (1997–1999), s nimiž opakovaně vystupoval na národních a celostátních přehlídkách amatérského loutkářství (Loutkářská Chrudim), dětských divadelních a loutkářských souborů (Kaplické divadelní léto, Dětské divadelní léto) i na přehlídkách v zahraničí.
V letech 1993–1994 inscenoval se souborem žáků Odborného učiliště pivovarů Plzeň montáž z knihy veršů Jiřího Žáčka Maličkosti.
Zároveň učil na speciální škole pro sluchově postižené v Plzni (1994–2000), kde se snažil vytvořit aplikovanou metodiku dramatické výchovy pro skupiny neslyšících a nedoslýchavých žáků. Vytvořil zde řadu pantomimických a loutkářských výstupů, ilustrovaných písní apod.
V letech 1969–1980 byl členem krajského poradního sboru pro loutkové divadlo při Krajském kulturním středisku v Plzni, od roku 1976 jeho předsedou, v letech 1973–1989 členem ústředního poradního sboru pro loutkové divadlo při ÚKVČ v Praze, od roku 1981 jeho předsedou a v letech 1975–1989 členem ústředního poradního sboru pro dětské divadlo při ÚKVČ v Praze. Organizoval dětské divadelní a loutkářské přehlídky, semináře a školení pro vedoucí souborů a rozvoj kulturních aktivit dětí. V letech 1975 a 1978 byl členem programové rady festivalu profesionálních divadel Skupova Plzeň a mezi lety 1975–1988 zde organizoval a vedl dětské poroty. V letech 1975–1980 se jako předseda krajského poradního sboru podílel na organizaci krajských loutkářských přehlídek v Západočeském kraji. V letech 1981–1990 byl členem městského poradního sboru pro loutkové divadlo v Plzni.
V letech 1979–1990 se jako předseda krajské odborné rady literárně dramatických oborů LŠU při západočeském Krajském pedagogickém ústavu podílel na organizaci krajských seminářů a soutěží. V letech 1980–1982 prováděl pro Výzkumný ústav pedagogický výzkumný úkol na téma metody průzkumu talentu dětí pro zařazení ke studiu v literárně dramatickém oboru LŠU. Od roku 1980 do roku 1992 byl členem ústřední odborné rady pro tvorbu nových osnov literárně dramatických oborů a jejich zavádění do výuky v LŠU při Výzkumném ústavu pedagogickém v Praze a v letech 1981–1994 ústředním lektorem přípravy na nové pojetí výchovně vzdělávací práce v LDO LŠU (tvorba nových osnov a jejich zavádění do škol).
Nesčetněkrát byl lektorem seminářů a dílen u nás i v zahraničí a porotcem/předsedou poroty na loutkářských a dětských přehlídkách různé úrovně i na soutěžích LŠU/ ZUŠ.
Od roku 1976 do roku 1980 byl členem redakční rady Československého loutkáře.
Je spoluautorem repertoárového sborníku Dětské loutkové divadlo (Praha: Albatros, 1980) a autorem publikací Loutkové divadlo ve výchově a vyučování: Využití loutky na malotřídní škole (Plzeň: Krajské osvětové středisko, 1970), Zásobník her, cvičení a improvizací tvořivé dramatiky pro sluchově postižené děti (Plzeň: Speciální školy a školská zařízení pro sluchově postižené, 1996; vydána též videokazeta práce s dětmi sluchově postiženými) a Zásobník her, cvičení a improvizací tvořivé dramatiky (Plzeň: Pedagogické centrum, 1997).
Od roku 2000 byl v důchodu, ale sledoval nadále vývoj loutkového a dětského divadla, navštěvoval krajské i národní přehlídky a věnoval se pořádání tematických zájezdů pro pedagogy Plzeňského kraje.
Na 60. loutkářské Chrudimi 2011 mu byla udělena cena Ministerstva kultury České republiky za divadelní a slovesné aktivity.
Výběr z literatury:
BLAŽKOVÁ, Věra. 25 Loutkářských Chrudimí. Chrudim: Přípravný výbor loutkářské Chrudimi. 1976.
Oudes Jiří. Databáze českého amatérského divadla. Dostupné z http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=2079
PROVAZNÍK, Jaroslav. 20 Kaplických let. Praha: Koordinační centrum pro dramatickou výchovu ÚKVČ, Sdružení pro tvořivou dramatiku. 1989.
PROVAZNÍK, Jaroslav. Děti a loutky: Chrudimské kapitoly moderního dětského divadla. Praha: AMU. 2008. ISBN 978-80-7331-111-7.
RICHTER, Luděk. 50 Loutkářských Chrudimí. Praha: Dobré divadlo dětem a IPOS. 2001. ISBN 8090297501 (DDD), 807068156X (IPOS).
VAŠÍČEK, Pavel. Loutkové divadlo v letech 1970–1989. In: CÍSAŘ, Jan a kol. Cesty českého amatérského divadla. Praha: IPOS. 1998, s. 323. ISBN 80-7068-129-2.
VAŠÍČEK, Pavel. Plzeňské loutkářství: historie a současnost. Plzeň: Divadlo Alfa. 2000. ISBN 80-238-5457-7.